Zkouškové za mnou...

10. března 2017 v 13:27 | Sončííí |  Ze života vysoké-školačky

Zkouškové za mnou...


První zkouškové mi zprvu nahánělo bobky.. Bylo to něco nového, nevěděla jsem co čekat, jak to bude probíhat atd. Teď zpětně musím říct, že to ZATÍM takové drama zase nebylo...snažila jsem si dávat termíny zkoušek zkoušek tak alespoň 5-7 od sebe, abych měla dost času na učení a měla stresu o něco méně.. A jak to celé probíhalo?
 

Bezduše žvatlám

4. prosince 2016 v 20:50 | Sončííí

Bezduše žvatlám

Chjooo ... Před čtyřmi lety jsem si myslela, že po matuře nastoupím na vysokou, najdu si tam potencionálního manžela, vystudujeme, přijde svatba, děti, postavíme dům a obklopíme ho trilionem zvířat... To jsem se zase hezky spletla...


První dny na vysoké

1. listopadu 2016 v 19:14 | Sončííí |  Ze života vysoké-školačky

První dny na vysoké

Před odjezdem...
"Bojím se! Moc se bojím!", tak nějak nevím, co mě čeká a i když mi hodně kamarádů/spolužáků ze střední/z ČZU říká, že to je nuda a hodně věcí se opakuje ze střední... I tak se bojím... Bojím se cesty do školy, profesorů a toho, že něco nebudu umět a znát.. Bojím se celého vysokoškolského systému i toho, že něco podělám, nebudu se schopná dokopat k učení atp... Občas si říkám, jestli na to vůbec mám... Ani nevím, jestli jsem se takto (ne)těšila na střední... ale tam to bylo jiné... tam mě po týdnu školy čekal týden v Norsku.. už jen to je motivace do tý školy chtít.. :D

První chvíle na vysoké...
Čekal mě úvod do studia.. Po hodinové cestě v autě, kdy mi bylo tak špatně, že jsem myslela, že to vzdám a na celou vejšku se vykašlu a skončím někde ve fabrice, jsem stála před budou SIC (info centrum) a celá rozklepaná jsem šla dovnitř, abych zjistila, kam mám vůbec jít... Nervozní jsem vešla dovnitř a nechala se davem zatáhnout dovnitř, kde se mě jedna paní zeptala, zda je tam dobře na úvod do studia... Byla ve srovnání se mnou neuvěřitelně klidná.. tak nějak jsem se jí chytla a povídání s ní mě uklidnilo.. Aula se plnila a já se ani nestihla rozloučit s tátou, což mi v tu chvilku přišlo líto.. Jako kdybych v Praze místo tří dnů měla trávit 3 roky...

Během úvodu do studia ze mě opadne veškerá nervozita.. Dokonce jsem si dala cíl červený diplom (ale to se mi po první přednášce začne zdát nereálné... budu ráda, když to dodělám.. :D ). Po skončení této "přednášky" mě vyzvedává strejda.. a jdeme na jídlo... Na výbornou čínu v Palladiu.. Pak do Starbucksu na kafe a poté se procházíme po noční Praze (Kájův Most, Víťova katedrála, brána z prachu.. apod..) a domů se vracíme krátce před půl jedenáctou..

První den vysokoškoláčky...
Milovaný strýček mě odváží do školy.. Po cestě se stavíme ve Starbucksu a dáváme si kafe s sebou.. Posluchárnu nehledám dlouho.. Je to tam, kde byl zápis do studia, takže jsem šla jisto jistě na místo první přednášky.. První přednáška začala dokonale.. Dokonalejší už to snad být nebylo.. ale nikdy nic není tak růžové.. v případě mé školy.. zelené, jak se na první pohled může zdát... Přesněji.. pan docent dorazil do třídy a během prvních 5 minut nám vykouzlil úsměv na tváři větou: "Všichni máte zápočet!!!" .. "Oooh!", všichni si radostně vzdychli... Jenže! Když jsme viděli množství chemie a všeho, co se objeví v testu... O můj Bože!! Mám co dělat! :D Když to řeknu takhle.. není to nic, co bych slyšela poprvé a vlastně hodně věcí lze logicky vyvodit.. až na ty rovnice.. těm člověk prostě rozumět musí.. nebo to alespoň umět zpaměti.. Jen prostě... ty otázky v tom testu jsou psaný složitě.. :D

Po přednášce jsem šla nějak s davem, který stejně jako já hledal jídlo.. Volala jsem mamce a vyprávěla jí své první dojmy a pocity.. Po telefonátu jsem se chytla party ženských, které stejně jako já hledaly nějaké jídlo.. Nakonec jsme si užili prima chvilky a já si nepřipadala tak sama.. Dokonce se mi na škole začínalo líbit...

Další přednáška "Úvod do myslivosti" už byl odpočinek... V podstatě všechno z toho znám, takže bych to měla zvládnout i bez většího připravování..

Po škole mě čekala moje první cesta ke strejdovi, kdy jsem měla jet sama.. autobusem.. metrem... tramvají.. Strach byl zbytečný.. zvládla jsem to.. Horší bylo, že byla tma a tak nějak najít kde strejda bydlí bylo fajn, když tam bylo snad milion novostaveb na chlup stejných... Jako v Anglii vážení! :D Jako v Anglii :D

Druhý den vysokoškoláčky...
V neděli mě čekala pouze jedna přednáška -> "Zoologie lesnická I.", kde jsme probírali bezobratlé.. Výhodou je, že jsem maturovala z biologie, takže si to můžu jenom zopakovat a doufat, že v tý hlavě něco zůstalo.. Doufám, že ano!
Trošku mě rozhodilo, že živočichy musíme znát latinsky, ale je to vysoká... Co se dalo čekat... cca 170 druhů poznat a pojmenovat.. No jo no...

Po škole mě vyzvedli rodiče, šli jsme se projít po kampusu a poté jsme se strejdou vydali na running sushi.. Mamka se musela smát.. Se strejdou jsme se začali futrovat a na stole se během pár minut vytvořily věže talířků.. Strejda mi doporučoval a podával a já ochutnávala.. Takhle to šlo nějakých 30 minut.. Pak jsme oba byly tak přecpaní.. že jsme to do sebe ládovali ze dvou důvodů... 1) Chci to ochutnat ... 2) To je tak dobrý, že si to prostě musím dát! :D
Ani nevím, jestli jsem si víc užila to jídlo, nebo tu srandu, co se kolem toho obehrávala... Vlastně.. čím déle jsem v té Praze byla... tím lépe mi tam bylo.. :)

Ale jsem ráda, že už budu doma... Budou to krušné 3 roky...

Mějte se famfárově.. Brzy na čitelnou! :)
 


A Sonča konečně v sedle!

21. října 2016 v 11:40 | Sončííí |  Sonča v sedle

A Sonča konečně v sedle!

Konečně to vyšlo! Skoro po měsíci usilovné snahy se hnout z místa se mi to konečně povedlo. Vzala jsem telefon a zavolala si na Hipodrom do Mostu.. Byla to moje jistota, která vyšla... A zrovna v době, kdy jsem volala se mi ozvala trenérka z mé první varianty, že na mě úplně zapomněla a zda mám ještě zájem..

Takže to dopadlo tak, že chodím jezdit do dvou stájí..A jaké mé první zkušenosti na koni? ...

Linda - 11:00


Když jsem dorazila ke stáji, venku stála krásná ryzka (kříženka haflinga s norikem). Stála klidně a tvářila se flegmaticky, co jinýho jí zbývalo při pohledu na ten můj zadek! :D

Na Lindě jsem jezdila bez sedla s voltižními madly, Linda byla na lonži a já se chvilku vozila, při čemž jsme si říkali, jak koně pobídnout ke kroku, klusu a cvalu.. "Cval?" zděsila jsem se.. Proboha!

Při klusu jsem málem spadla.. Smíchy.. Přišlo mi to hrozně vtipný, hopsala jsem tam a radši bych se na sebe ani nechtěla koukat.. :D Když jsem si na to hopsání zvykla, už jsem klusala normálně.. Pak jsme do toho ještě přidali cval, vždycky jen chvilku, ale cválala jsem! :D A nespadla! :D Jooo! :D Jsem dobrá! :D

Pak jsem ještě na Lindě jezdila sama, úplně sama bez lonže.. Chodili jsme různě po jízdárně.. Dokola, od rohu k rohu... Když jsme vyšli z jízdárny ke kruhovce, kde byla tráva a Linda se chtěla pást, přišla ta pravá sranda.. Linda škubla a já málem šla za ní.. Sranda byla jí od trávy odtrhnout..

Domů jsem se vrátila poté úplně nadčená.. Ale s prkenýma nohama a prdelí.. Když jsem sesedla z Lindy, šla jsem s nohama do O a málem padala s každým krokem... :D :D

Larot - 16:00


Opět ryzák.. Ve srovnání s Lindou byl Larot obr.. Na Lindu jsem si v pohodě sedla ze schůdků.. Na Larota už jsem potřebovala třmeny i když jsem stála na schůdcích.

Narozdíl od dopoledne toto byla spíš procházka. Což jsem celá rozbolavělá z dopoledne přivítala, ale i tak to byla makačka! Učila jsem se, jak správně sedět v sedle. Jak mít správně nohy a celkově, jak správně držet tělo.

Když jsme šli z kopce, tak to šlo.. Člověk se trochu zakloní i když s ochrannou vestou se záklon dělá trochu blbě.. Ale do kopce! :D

Cvičili jsme "lehký sed" .. než člověk najde ten správný bod, kdy fakt vydrží ve třmenech stát, berou vás křeče do stehen.. A že ten kopec byl sakra dlouhej!!! :D Pak jsme ještě trénovali na rovině s rukama v bok a to byla totální makačka..

Když jsem sesedala z Larota, trochu jsem se bála, že budu dřevěná jako z Lindy.. No, nebylo to tak zlý.. Horší bylo vůbec slézt dolů. Jak jsem se přehoupla, zasekla jsem se vestou a zůstala nohama viset dolů.. :D Proboha! :D Trenérka mě stáhla dolů a já se smála.. :D Já už tu vestu nechci! :D Fakt ne! :D


Každopádně to bylo fajn.. Vlastně v každé stáji jsem dělala něco jiného, takže to nebyla taková rutina, kdy jednu a tu samou věc dělám 2x. Ráno bez sedla, odpoledne se sedlem... Hlavně si zvykám na to, že fakt každý kůň je jiný.. Lindu stačilo jen stisknout a rozešla se, do Larota člověk div nekopal..

Dneska ráno jsem se vzbudila.. Bolí mě záda, nohy.. dokonce i svaly na nohou o kterých jsem netušila.. zadek.. a ruce, ty nemůžu vůbec zvednout.. :D

PÁDŮ: 0
Mějte se famfárově.. Brzy na čitelnou! :)

(Frustrovaná) Sonča (asi nikdy) nebude v sedle

9. října 2016 v 21:33 | Sončííí |  Sonča v sedle

(Frustrovaná) Sonča (asi nikdy) nebude v sedle

Nejraději bych se na to vyprdla.. Vážně! Ale copak můžu? V pokoji se mi válí vybavení za 2000,- (a to jsem to chytla ještě dobře, v plný ceně bez slev by mě to vyšlo na -> 3150,- ).

Psala jsem do dalších stájí.. Ale pro lepší přehled dodám seznam z minulého článku.

Stáj 1./pokus č. 1
Výuku jízd na koni nabízí za bezkonkurenčních 80kč/h. Jenže! Problém je v komunikaci. Taže veškeré mé jančení a radost byla k ničemu. "Lektorka" která se mi ozvala X dní po posledním emailu se omlouvala na problémy s internetem a zanechala mi své telefonní číslo, abych se s ní mohla spojit takto. Prý radši smsky, než hovor, protože má často problémy se signálem... Jenže! Odpovědi na prostou sms zprávu se mi též jako na email nedostalo... Ani po týdnu!
- Takže nejspíš NE -
Stáj 2./pokus č.2
Výuku jízd na koních nenabízí...
- Takže NE -
Stáj 3. /pokus č.3
Stáj jsem kontaktovala, teď se jenom modlím, aby to vyšlo..
- Takže NE -

Stáj 4 . /pokus č.4
Email se mi vrátil, na stránkách uveden neplatný email a žádné telefonní číslo, do 30km vzdáleného Litvínova kvůli tomu, abych nakonec slyšela zápornou odpověď jet nehodlám...
- Takže NE -
Stáj -//-.: (chystám se)
Snad jediná možnost a naděje, která opravdu vyjde, jelikož mají kurz v nabídce. Problém je délší vzdálenost...Proto si tuto JISTOTU, nechávám jako poslední možnost...
Nová naděje se objevila ve chvilce, kdy se objevili lidé, kteří by mě byli schopni na koni naučit, ale problém? Nemají koně!!!
Trenér 1 . /pokus č.5
Paní mající nově vybudované stáje, nové vybavení .... Jenže, ve stájích nikdo neržá a vybavení nikdo neužívá. Vše čeká na svůj čas..
- Takže NE -
Trenér 2 . /pokus č.6Osoba, jíž pro mě byla inspirací a osoba od které bych nejvíc potřebovala podporu, tak žádná nepřichází.. Ale i tak.. opět není kůň...
- Takže NE -
Obepsala jsem snad celej okres, dokonce jsem i zavítala emailama do okresu sousedního, jenže ... Buď mi to chce vesmír/Bůh/či nějakej jinej šmírák, co na nás dohlíží stížit... nebo mi to prostě není souzený... :/ :(
Mějte se famfárově.. Brzy na čitelnou! :)

Další články


Kam dál